Kdo to je Rom? Aneb workshop o sociálním vyloučení

Je podvečer, úterý 5. března a na ARPOKu už se schází první účastníci našeho workshopu. Dnes se budeme bavit o sociálním vyloučení a Romech. Pozvání přijali pracovníci z organizace Člověk v tísni – Dáša a Michal. Oba dva mají zkušenosti z „práce v terénu“, tedy ze sociálně vyloučených lokalit.

„Na začátek by mě zajímalo, kdo je podle vás Rom“, začíná diskuzi Dáša. Z publika se ozývá několik odpovědí: „má tmavší pleť, mluví romsky nebo s typickým romským přízvukem, je hlučný, žije se svou velkou rodinou v malém bytě…“ Zjišťujeme, jaké různé stereotypy a předsudky o Romech máme a že vlastně vůbec nevíme, jak Romy charakterizovat. Někteří z nich mluví romsky, jiní romsky vůbec neumí, někteří mají tmavší pleť a hnědé oči, jiní mají naopak oči modré a vzhledově se vůbec neliší od většinové české populace.

Podle posledního sčítání lidu (Český statistický úřad, 2011) je v České republice 13 150 lidí, kteří se hlásí k Romské národnosti. Toto číslo svědčí hned o několika faktech. Část Romů se logicky považuje za Čechy, a tak se hlásí k české národnosti. Romové, kteří k nám přišli v nedávné době ze Slovenska, se pochopitelně hlásí k národnosti Slovenské. Někteří Romové ale nevěří v anonymitu dat, a tak se ze strachu před zneužitím raději ke své národnosti nehlásí.

Důvodem, proč jsme si na workshop pozvali Dášu a Michala, byly jejich zkušenosti z práce s lidmi žijícími v sociálně vyloučených lokalitách nebo s lidmi v sociální a ekonomické tísni. Oba pracují jak s Romy, tak s Čechy, kteří se propadli sociálním sítem na okraj společnosti. Michal má zkušenosti především z komunitní práce v Přerově, kde se snažil pomoci lidem žijícím v sociálně vyloučených lokalitách v řešení problémů týkajících se jejich společného soužití. Dáša má zase naopak zkušenosti z individuální práce s jednotlivci, od doučování dětí po komplexní poradenství v oblasti financí, práva apod.

V průběhu workshopu se bavíme o různých problémech, se kterými se Romové setkávají ve svém každodenním životě: sociální vyloučení, diskriminace na trhu práce, nevyhovující podmínky k bydlení, zadlužení, zdravotní problémy, nízká úroveň vzdělání dospělých, rezignace a mnoho dalších. Ke každému problému přichází z publika spousta zajímavých otázek, například: „Proč jsou domy/byty, kde žijí Romové často v tak špatném stavu? Romové někdy bývají nuceně přestěhováni z místa na místo, co to způsobuje?“

Dáša odpovídá vysvětlením, jak tento „mechanismus stěhování“ funguje. Romové většinou žijí v nájemním bydlení, po celé České republice vznikají různé ubytovny/domy určené primárně pro romské obyvatelstvo, které jsou vlastněny buď přímo městem, anebo soukromníkem. V případě soukromého vlastnictví bývají v takových ubytovnách/domech velmi vysoké nájmy (i 10 000,- měsíčně za jednopokojový byt). Romové ale často nemají nic jiného na výběr, než jít bydlet buď do předražených ubytoven, nebo do domů v sociálně vyloučených lokalitách. Dáša i Michal potvrzují, že majitelé nemovitostí zpravidla nechtějí pronajmout byt Romům, pravděpodobně kvůli předsudkům, které vůči nim chovají. Pro Romy je tak nesmírně těžké vymanit se z pasti sociálního vyloučení. Co se týče městem vlastněných objektů, stává se, že jsou Romové nastěhováni do domů, do jejichž oprav město neinvestuje. Stává se pak, že jsou takové domy po mnoha letech využívání bez oprav určeny k demolici. Romové jsou pak následně přestěhováni do jiných domů, někdy dokonce do jiných měst.

Dále se s Michalem a Dášou zabýváme pojmem romská komunita. „Žádná romská komunita neexistuje, stejně tak jako neexistuje česká komunita,“ říká Michal. Média i veřejnost rádi tento pojem používají, i když je značně zavádějící. Ve většině sociálně vyloučených lokalit nežijí Romové komunitním životem. Spíše naopak. Panuje mezi nimi rivalita, často na sebe navzájem nadávají, těžko se domlouvají na věcech společného zájmu.

Vedle tématu sociálního vyloučení se bavíme také o konkrétních projektech, které organizace Člověk v tísni v Olomouckém kraji realizuje. Člověk v tísni nabízí sociálně aktivizační služby pro rodiny a terénní programy, dále se svou činností zaměřuje zejména na pomoc s hledáním zaměstnání, doučování dětí, zajištění volnočasových aktivit pro děti a pomoc při řešení dluhových problémů.

Po dvou hodinách společného diskutování a sdílení názorů se dostáváme k závěru celého workshopu. Vypadá to, že nikdo ještě nechce končit, nejradši bychom si povídali dále. Ale čas nás tlačí, venku se už dávno setmělo a náš tým čeká ještě společná porada nad dalšími akcemi Mozaiky.

Děkuji hostům za zajímavou a přínosnou diskuzi, myslím, že účastníci odchází spokojeni, naplněni novými poznatky a motivováni k většímu zájmu o problematiku sociálního vyloučení.

Zdroj:

Předběžné výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: https://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/predbezne_vysledky_scitani_lidu_domu_a_bytu_2011